TM M14
Už je to nějaký ten pátek, co jsem si pořídil M14 od Tokyo Marui. Má cesta k pořízení právě této specifické zbraně byla rozmanitá, ale pro většinu lidí asi nezajímavá, tak jen stručně. V té době ještě nebyly k dostání levné čínské AEG, a tak mé myšlenky zabrousily k takovým kouskům jako klasika TM AK47, pak z důvodu větší originality (nemám rád něco, co mají všichni) SIG 552 a dokonce "marujácká" UZI. S M14 jsem se poprvé setkal na akci Alien's Day, kde se objevily dvě (v té době žhavá novinka). Všichni z našeho týmu si ji nadšeně běželi prohlédnout, mně byla ukradená. Pak ale u mě můj bratr zažehl myšlenku na M14 od G&G a už na Alien's Day 2: Monsters & Machines jsem se po M14 poohlížel. Do rukou se mi dostala Marui verze zbraně a to s imitací dřeva. No moc nadšení nevzbudila, a tak jsem na internetu hledal recenze na "GéenGéčko", která byla všude samozřejmě porovnávána s Marui a "Marujka" v těchto "přeborech" většinou vítězila (zatímco G&G – verze 2 – byla hodnocena kladně, Marui byla vynášena skoro až do nebes). Já tomuto hlodání stále odolával a doufal ve svou G&G M14. Nakonec vlastně rozhodly peníze. "GGčko" bylo asi o dva tisíce dražší než Marui, a jelikož jsem nakonec na brigádě nevydělal dost na G&G, musel jsem se smířit s Marui – však i byla trochu lépe hodnocená. Vypadá to, že jsem měl vlastně smůlu při koupi svého prvního AEG, ale opak je pravdou – dnes bych šáhl opět po Marui (pokud bych chtěl M14), a to i přes to, že tu jsou čínské verze o více než polovinu levnější.
Tolik tedy k nakonec trochu delšímu úvodu než jsem předpokládal. Většina lidí skočí na Wiki a udělá Ctrl+C a pak Ctrl+V a nacpe do začátku recenze nějaké info o reálné zbrani. Abych pravdu řekl, to je to poslední, co mě při čtení recenzí zajímá, protože já nekupuji reál, že? Tak tohle vynechám – Wiki je vždy k dispozici a koho by to zajímalo hodně a umí anglicky, případně rusky, doporučuji stránku http://world.guns.ru a to nejen pro info o M14.
Tak to vezmeme od obalu. Velká asi metr a půl dlouhá krabice nikoho nezajímá. Jen pro zajímavost, obal je u M14 s imitací dřeva hnědý a u OD (Olive Drab) pažbení zelený. V krabici je M14 klasicky v polystyrenu, ten je však oproti zvyklostem ještě překrytý černou látkou, zbraň se pak pěkně vyjímá, spolu s ní pak ještě box obsahuje tlačný zásobník, vytěrák hlavně, špunt na hlaveň, trubičkovou ládovačku, a také ještě trochu munice a pro Marui klasický kus lesa (papír) posypaný čajem (text). Manuál ke zbrani je naštěstí nejen "čajový", ale je tam i anglický překlad. Veškeré papíry jsou uloženy v pěkné krabičce, a tak se tam jen tak nepovalují. Totéž pak platí i pro sáček s kuličkami a špunt do hlavně, ty mají svou menší krabičku, která je označena jako munice do opravdové zbraně.
A nyní již uchopme zbraň do ruky. Pro lidi zvyklé na dvoukilové MP5, nebo pro ty, co zatím drželi v ruce jen manuál, přijde, v mém případě příjemně, těžká – na váze by se zobrazila hodnota něco přes 4kg bez baterky (na hmotnost jsem si musel chvíli zvykat, ale teď pro mne není ani kulomet zas tak těžký). Co většinu lidí zajímá nejvíce, je ocel, na Marui a prakticky na všech běžných AEG z oceli moc vnějších dílů nenajdete, ale kovových částí má M14 požehnaně a prakticky, co je u M14 od Springfieldu ocelové, je buď taky ocelové nebo alespoň z kovu (za ocelovou bych označil hlaveň, z kovové slitiny je pak třeba imitace mechanismu). Už to není, jak to bývalo, že všechny Marui zbraně byly "plasťáky". Právě M14 započala éru celokovových "Marujek" (přestože je tak většinou označována až JSDF Type 89). Některé díly však z oceli místo kovu být možná měly, a to především díl, který zachytává dopředný pohyb závěru, protože pokud si s ním (závěrem) příliš často hrajete, tak jako já, neustále máte tendenci udělat zvukově nádherné "ča-čank" a zapomenete na varování výrobce nepoužívat v chladném počasí zbraň (střelba je v chladu nepozměněná, ale v zimním období M14 radši nepoužívám, tak jako bych co nejméně používal jakékoliv AEG) může se stát, že součást praskne, ale toto přisuzuji spíše mojí chybě než výrobci (samozřejmě mohl použít lepší materiál, ale to je druhá strana mince). Dalším nedostatkem, a to i pro ty, co si nehrají v zimě se závěrem, je upevnění plynového kanálku k hlavni, to je sice řešeno lépe než u čínských kopií a to zespodu šroubkem namísto nepochopitelného šroubku nahoře, ale tento maličký červík se čas od času trochu odtáhne, a tak se předek lehce viklá. Ani jeden z těchto problémů nemá vliv na funkčnost zbraně, a pokud si nehrajete se závěrem a vždy před akcí zkontrolujete šroubky, nic se vám nebude hýbat (nic z popsaného nemá absolutně vliv na střelbu).
Z vnějšku zbraně už tedy zbývá jen pažbení. Ta, jak jsem již napsal, dělá TM dvě - imitaci dřeva, nebo "imitaci" plastového pažbení. Dřevěné mi nepřijde příliš zdařilé, protože je hladké na místech, kde člověk povětšinou zbraň drží, a tak mi přijde strašně "plastové" Naopak OD pažbení si nemusí na nic hrát a k tomu je ještě zdrsněné na místech úchopů, působí tedy naprosto pohodovým dojmem (Právě verze s olivovým pažbením, jak lze vidět na fotografiích, je v mém vlastnictví). Teď trošku odskočím od recenze a podívám se na čínské kopie (to se mi stane ještě párkrát). Co se týče imitace dřeva, je pouze opravdovým dřevem překonatelné pažbení od AGM (ale pravděpodobně pouze u verze "sniper", běžná M14 má pažbení zhruba rovnocenné s Marui). To je vážně velice povedený kousek, jen kvůli jedné špatné proporci není možné provádět rozborku realisticky, ale to nijak zvlášť nevadí. Co se týče plastových čínských výrobků, jsou olivová a černá pažbení snad všechna špatně zkopírovaná, protože opravdová M14 s plastovým pažbením nemá v bocích kovové šroubky (a dokonce i G&G je takto postihnuto). Jediná firma Tokyo Marui se tomuto prohřešku vyhnula. Viděl jsem i jeden čínský kus, u kterého plastová pažba doslova olézala.
Další, co člověk vyzkouší u nové zbraně, je střelba. M14 od TM vás ihned překvapí zvukem a délkou spouště - zapomeňte na řev dvojek mechaboxů a dlouhé stisky spouště - ty jsou neduhem hlavně u MP-pětek. Ani přechod z manuálu na M14 není problém. Další překvapení má M14 schované kousek zespodu, před šachtou pro zásobník. HOP-UPové kolečko, které se tam ukrývá, při otáčení "kliká", a tak víte naprosto přesně, o kolik jste jím otočili, a když jím otočíte na správnou hodnotu (kterou musíte sami zjistit, jako u každého jiného AEG), vytáhne na vás M14 své eso z rukávu – dostřel. Na to, že má M14 podle spousty měření v základu okolo 320fps (necelých 100m/s, což je asi nejvíc ze všech Marui zbraní), střílí naprosto úchvatně a co se týče dostřelu, jsem se nikdy ani se základem necítil být "přestřílen" běžně upgradovanými zbraněmi. Důvod, proč jsem i já vylepšoval, byl hlavně kvůli rychlosti kuliček, někdy prostě letěly moc pomalu (úsťových 100 oproti běžným 110 – 120m/s je holt znát). A když se sladí první překvapení s třetím, máme tady opravdu skvělou zbraň – nejednou se mi stalo, že jsem začal střílet po nepříteli (byl takových 15, 20 metrů daleko) a on naprosto nechápal, odkud se ty kuličky sakra berou. Střelbyschopnost v základu ode mne dostává 13 z 10 - prostě luxus.
Nuže podívejme se nyní dovnitř zbraně. M14 je vcelku unikátního designu, zatímco většina airsoftových zbraní se skládá jakoby ze skořápky, do které je umístěn mech, u M14 si nejsem příliš jistý, jestli byste byli schopni ji složit bez mechaboxu. Když to řeknu jinak, ostatní zbraně by bez pažbení nebyly schopny střelby, M14 se bez něj obejde (což jako takové je k ničemu, ale dává to možnost vcelku lehce si nechat vyrobit pažbení na míru, není třeba zajišťovat hlaveň proti mechu apod. (a párkrát už ve mně hlodala myšlenka udělat si bullpupovou M14 – stačí do Google zadat "M14 bullpup" a najdete zajímavé věci). Tento specifický design má i své nevýhody: je trochu komplikovanější se dostat k hlavni – je třeba odšroubovat asi pět šroubů, zatímco u spousty jiných kousků často stačí vyndat jeden "pin", či zmáčknout jedno tlačítko. I mech sám je řešen vskutku zajímavě – ve skořápce se nachází pouze kola, pružina, trn, píst s hlavou, válec, hlava válce a ramínko podavače, zbytek součástí, zajišťující možnost volby mezi jednotlivými ranami a dávkou, a pak také pojistka, jsou připevněny vně, k tělu mechu. Odolnost vnitřních dílů je klasika Marui, při upgradu do 110 je třeba vyměnit trn a ložiska (tyto jsou v základu z plastu), pro dosáhnutí ještě větších úsťových rychlostí pak přijdou na řadu zejména kola (zde pozor, předlohové kolo je atypické), a pak taky píst. Můj upgrade se skládal z těchto částí – kovová ložiska a pružina 105 od AirsoftPro, trn pak od Guarderu. Později jsem dovnitř přidal ještě píst od G&P, který jsem dostal k Vánocům. Nikterak vysoký upgrade, říkáte si, avšak při zkoušce střelby jsem dosáhl stejného dostřelu jako můj kolega s čínským AK, ve kterém byl protitlaký píst a 125 pružina (tehdy ještě celkem čerstvá, takže nemohlo dojít k dezinformaci, kvůli nižší kvalitě těchto pružin) a na par byla i s Army L85kou, která měla stejný upgrade jako zmíněný Kalašnikov (opět trvalo trošku déle, než se kulička dopravila na místo, ale to M14 kompenzuje mnohem nižším hlukem – obzvláště oproti blowbacku u L85). Když už jsem nakousl to porovnávání, tak přidám ještě jedno, a to se svým levnějším klonem M14 od AGM. V době, když jsem již měl nainstalovaný výše zmíněný upgrade, jsem měl možnost srovnání s AGM klonem s pružinou o hodnotě 120 (to bylo tuším jediné vylepšení) dostřel byl rovnocenný, ale přesnost od čínského kusu byla oproti Marui až směšná – zatímco dotyčný by na svém cíli jednou dávkou zasáhl jak boty tak helmu, já bych dosáhl pouze zhmoždění hrudníku dané osoby, jelikož však jsem z AGM nestřílel já a majitel střílel dávkou, zatímco já se svou TM jednotlivě, dá se část rozptylu čínského kusu přičíst i tomuto faktu. A to jsem nepodotkl ještě to, že levnější zbraň vydává hluk jako každé jiné AEG. Další smutný fakt u čínských kopií M14 je jejich vnitřní zpracování, ano, mají silnější kolečka a jiné vnitřnosti, schopné vydržet pružiny nad 110, ale oproti Marui jsou jinak hodně, hodně "vykastrované" – takové nepěknosti jako pofidérní přepínač střelby, pouze mechanická pojistka, která se může pohybovat jen do půlky polohy, či naprosto uboze udělaná zadní mířidla, jsou pro mě znakem nižší kvality. Jestli někdo z tohoto pochopil, že jsem těžký "antičíňan", tak se plete, pouze je třeba rozlišit číňan a číňan a ti dobří čínští výrobci prostě M14 ještě nedělají, v úvahu snad může připadnout jen kus od Cymy, ale tuto jsem neměl možnost vyzkoušet, jediné, co vím je, že i tento kus má lacině udělané zadní mířidlo. Naopak pro čínské konkurenty hraje především nízká cena.
Přesto, že jsem svoji zbraň koupil ne moc dlouho před příchodem levných čínských AEG, nikdy jsem nelitoval. Dovedu si, ale představit lidi, kteří "vycálovali" těžkých 25 000 za kulomet a za měsíc tu byl čínský za 7 500, to bych si teda asi rval vlasy. I přes drobné problémy (ztráta originálního zásobníku, která vyřadila M14 na 3 měsíce z boje – nebyly peníze), nedávné prasknutí jedné z vnějších částí, jak již jsem popisoval, mne M14 nikdy nezklamala. Střelecké vlastnosti jsou vynikající, asi na tom má zásluhu i trošku jiný druh HOP-UP komory než Marui běžně dělá (hlaveň není kompatibilní a gumičku je při výměně potřeba zkrátit), a to jak bez, tak s upgradem (pamatuji M14, co měla 120 pružinu, a když jsem si ji půjčil a vystřelil, tak jsem ani nedohlédl, kam sakra ta kulička spadla…) Vnější zpracování není 100% a je co vylepšovat, ale oproti starším Marui zbraním a i proti běžným celokovům (CA, ICS,) si vede velice dobře, pažbení ve verzi OD je také naprosto pohodové (jak jsem psal, dřevo je na tom hůře). Co se týče celkového vzhledu, či manévrovatelnosti, tak ty jsou dány skutečnou předlohou, takže tady nemohu nic vytýkat, jinak toto opravdu není zbraň do CQB.
Cena této zbraně je vyšší a stále si drží svoji výšku, zatímco cena Marui "Kalachu" klesla po příchodu levných duplikátů asi o dva tisíce, cena M14 se ani nepohnula (co mě zaskočilo je, že její cena je dokonce na jednom českém obchodě vyšší než cena žhavé Marui novinky AK-74MN, takto to ale ve světě není a M14 by měla být ta levnější z nich). Bodově nebudu zbraň hodnotit, protože je to velice subjektivní. V čem však Marui M14 zatím kraluje, je střelba a zvuk. S tím myslím budou souhlasit všichni, co se s ní někdy setkali. A na závěr malý poznatek: ve fórech na http://www.arniesairsoft.co.uk jsem se dočetl názor v topicu o "counter-sniperovi", že Marui M14 a JSDF Type 89 jsou zatím to nejlepší, co lze zakoupit – obzvláště v Británii se s tím dá souhlasit, protože tam není dovolena vyšší rychlost kuličky než 100m/s a mezi zbraněmi bez upgradu M14 od Marui doopravdy exceluje. Kdo si potrpí na vnější vzhled a detaily a má rád, když u zbraně neslyší přílišný hluk od motoru, preferuje precizně vyladěný mechabox a nevadí mu si připlatit, je Marui jasná volba. Pro zbylé, hlavně ty, kterým jde o cenu, nehledí moc na vnější detaily a spokojí se vevnitř s běžným zesíleným AEG, jsou tu pak klony od čínských výrobců. Pro koho je určen kus vyráběný fy Classic Army nemohu soudit, poněvadž jsem se s ním ještě nesetkal, nebudu ani hádat, jelikož chovám zášť k této značce (byť jsem od ní nikdy nic nekoupil) a mohlo by dojít k značné neobjektivnosti.
Mat (201. horská divize)